Konec roku a začátek roku nového a pro většinu z nás koncem jakési jedné kapitoly, nebo u některých i knihy s tím, že ta další musí být lepší, úspěšnější, zajímavější, no prostě jiná a že si v ní musíme splnit vše, co se nám letos nepovedlo.

 

 

 

 

 

 

U většiny běžné populace to znamená polepšit si v zaměstnání, změnit životní styl, zhubnout, začít o sebe více pečovat, najít si nového partnera, začít šetřit a kdo ví co dalšího.

U nás sportovců je to o dost odlišnější. Těch pár deka, co jsme nabrali přes svátky a pokud vůbec, je hned pryč, aktivně žijeme, zaměstnání máme většinou takové, aby se u něj dalo trénovat, partnery máme takové, aby to s námi vydrželi, šetřit není z čeho, protože vše padne na sport a tak spíše hledáme nové cíle, cesty, metody a místo partnerů měníme trenéry a oddíly a místo aktivnějšího stylu řešíme jak vše ještě zdokonalit a najít na sport ještě více času, nebo ten co máme nějak zefektivnit.

Většinou jsme mnohem důslednější a vytrvalejší než běžná populace, které to nadšení vydrží tak týden, čtrnáct dní, nebo skončí po měsíci propadnutím předplatného ve fitnesscentru. Často je naše důslednost a zapálení ještě více kontraproduktivní než rok předešlý a jen opakujeme stejné chyby a děláme je s ještě větší razancí. Trénink nelze navyšovat donekonečna, čas věnovaný sportu také ne, kompenzační tréninky nelze nahrazovat další a další intenzitou a čas věnovaný odpočinku nelze naopak dál a dál zkracovat. A nepomůže ani dokonalá životospráva a doslova perfekcionismus ve všem okolo.

Málo kdo si také dost dobře uvědomuje, zvláště u generace čtyřicátníků, že čas nenávratně běží a přípravu je potřeba tomu uzpůsobit přesně opačným způsobem, než to dotyční mají tendence dělat. Regenerace se prostě zpomaluje, síla a dynamika mizí a intenzita není to, čím všechno zachráníme. Tělo vyžaduje daleko více odpočinku a ohleduplnějšího zacházení než před desíti, patnácti lety a na každý extrém reaguje způsobem a dopady, ze kterých se poté velmi dlouho vzpamatováváme.

Platí to samozřejmě zejména u sportovců, kteří už mají několik let sportování a systematické přípravy za sebou a ne pro ty, kteří s triatlonem nebo jiným tlonem teprve koketují. U těch je samozřejmě prostor pro zlepšování i v tomto věku celkem široký a tělo většinou vcelku neopotřebované. Tady je naopak největší hrozbou příliš ostrý start přípravy bez dostatečného a pozvolně vzrůstajícího základu a tím i rychlý konec.

 

 

Dnes je naštěstí dostatek informací o přípravě a všem okolo a i dost trenérů triatlonu k dispozici, i když není trenér jako trenér. Ale o tom až zase příště :-)

M.M