Suverénně tři největší a zároveň nejoblíbenější dlouhé triatlony v Evropě, z nichž dva (Klagenfurt v Rakousku a Frankfurt v Německu) patří do série Ironman a jeden (Roth v Německu) do série Challenge, už jsou v roce 2017 minulostí.
 
 
 
 
 
 
Já jsem měl tu možnost být přítomen právě v Rakouském Klagenfurtu, což je pro závodníky z ČR asi vůbec nejoblíbenější destinace. Závodu tady od startu vévodil současný lídr dlouhého triatlonu Jan Frodeno , který už v závěrečném běhu pouze kontroloval svůj náskok z cyklistické části před dalším „matadorem“ dlouhých distancí, Španělem Eneko Llanosem. Počasí bylo v tomto ročníku k závodníkům milosrdné a dá se říci téměř ideální, což nahrávalo rychlým časům. Frodeno ale příliš „netlačil na pilu“ a tak osmihodinová hranice sice padla, ale světové maximum v ohrožení nebylo. Pro jeho překonání ani není tento závod ideální svým cyklistickým profilem s celkem velkým převýšením. Rychlé časy se tady ale jezdí a to zejména proto, že kopce jsou vždy kratší a strmější a sjezdy po nich následující zase dlouhé s mírnějším klesáním, kde se snadno letí padesátkou až desítky kilometrů. Běh je navíc rovina a z části ukrytý ve stínu pod stromy. Největší obavy tak pro mnohé závodníky způsobilo rozhodnutí organizátorů, že o zákazu nebo možnosti použití neoprenu při plavecké části rozhodnou až hodinu před startem. Většina závodníků tak narychlo testovala plavecké kombinézy a stánek Sailfish na expu měl doslova žně, protože plavecké zrychlující neopreny Rebel mizely jedna za druhou.
 
 
Další dva závody z této velké trojky se jely tento víkend v Německu a ani zde nebyla o velká jména nouze a i zde se zúčastnilo mnoho závodníků z ČR. Výhodou těchto závodů je nejen snadná dostupnost autem nebo karavanem, perfektní organizace a divácká kulisa, ale i tratě s velkou propustností a nahrávající rychlým časům.
 
Nevýhodou je fakt, že je potřeba se na tyto závody přihlásit doslova rok dopředu, jinak jsou beznadějně vyprodané. Takže nezbývá, než se těšit na ročníky 2018.

M.M.