Většina sportovců má určité běžné stravovací návyky, které se ale často právě na soustředěních dost podstatně mění. Je to často nejen větším výběrem stravy v podobě švédských stolů, ale také mnohem větším hladem způsobeným zvýšeným výdejem energie v podobě déletrvajícího tréninku, než obvykle.

 
 
 
 
 
 
 
 
Navíc se zde přidává faktor „společenský“, kde ve skupině tak nějak při povídání zážitků lépe chutná a také nás nijak neomezují časové možnosti a vydržet u snídaně nebo večeře často i dvě hodiny, nebývá problém. Doma tolik času jídlu určitě nevěnujeme a ani v restauraci si obvykle nedáme 5 chodů, protože by na nás manželka nebo přítelkyně koukala jako na někoho, kdo doma asi nedostane najíst.
 
 
Pravdou ale zůstává, že i v rámci soustředění by měl poměr výdeje energie a jejího příjmu ve formě potravy a výživových doplňků, zůstat přibližně zachován. Že tomu tak mnohdy není, dokazuje jednoduchý fakt, že z akce, na kterou jsme jeli někteří mimo jiné i s cílem zhubnout, se vracíme s větší hmotností, než jakou jsme monitorovali při odjezdu. A nezabrání tomu ani fakt, že se jako sportovci obvykle spokojíme s polopenzí, protože obědvat v sedle kola se dá dost špatně. Jak je vidět, oběd se dá překonat menší svačinkou a vše dokonale dohnat na večeři.
 
 
 
Co dělají všichni na soustředění správně a doma většinou dost podceňují, je bohatá a pestrá snídaně. Doma na ni není čas a tak se obvykle spokojíme s něčím sladkým ke kafi nebo čaji a mizíme za povinnostmi. Na soustředění je na snídani dostatek času a před námi navíc obvykle několik hodin v sedle kola, na které je potřeba se dostatečně připravit. Nepohrdneme tudíž většinou sladkou i slanou fází najednou a dostane se i na „těžkotonážní“ pokrmy, které v žaludku dlouho vydrží, jako jsou například vajíčka (o slanině a podobných delikatesách nepíšu záměrně, protože do sportovní stravy příliš nezapadají). Intenzita v prvních kilometrech cyklistických vyjížděk je většinou nízká a tak ani doslova nacpaný žaludek nevadí. Pokud je první tréninkovou ranní fází plavání nebo lehký běh, je lepší začít jako doma jen něčím sladkým ke kafi a vydatnou snídani absolvovat až po této první nenáročné fázi.
 
 
 
Jídlo přes den hodně závisí na tréninkovém programu, ale nejčastěji je ve formě několika svačinek, nebo sportovních výživových doplňků a snažíme se doslova vydržet do večeře. Ta je potom hlavní výživovou fází dne a často hraničí, zvláště pokud jsme si během tréninku hrábli doslova na dno a prožili si třeba menší „hlaďáček“, až s obžerstvím a to především v prvních dnech soustředění. Mnozí se nejprve běžně nají a poté se ještě snaží ochutnat doslova vše, co daný den švédské stoly nabízejí. A co je nejhorší, právě ve chvíli, kdy je náš žaludek zcela naplněn a energeticky jsme již dávno překročili náš denní výdej, přichází na řadu koutek se sladkostmi, zmrzlinou a dalšími pochutinami. A protože ve společnosti kamarádů chutná, často nezůstane u jediného chodu. Když se poté po krátkém vytrávení zajde, v případě těch plnoletých, na pivko, má naše tělo rozhodně co ukládat do zásob a i když je objem našich sportovních aktivit mnohem vyšší než doma, kýžené hubnutí se jaksi nedostavuje.
 
Co se týká složení stravy na soustředění, měly by jejím základem být složitější uhlohydráty (pečivo, těstoviny, rýže apod.) a ne maso a bílkoviny obecně. Nezapomínáme samozřejmě ani na zeleninu a ovoce, trávící enzymy třeba ve formě ananasu, mléčné výrobky, nejlépe s aktivní biokulturou a speciálně připomínám dostatečnou hydrataci vhodnými nápoji. S vlákninou ve formě ovoce a zeleniny, ale i dalších „celozrnných“ pokrmů to ale nijak nepřeháníme, pokud nechceme při objemu absorbované stravy prosedět polovinu dne na záchodě. Když zkonzumujeme třikrát více zdravé stravy, třikrát více zdraví nebudeme :-)
 
 
Ještě se okrajově zmíním o jednom neduhu, který naše sportovce, speciálně při formě polopenze, občas doprovází, tedy přesněji, jen některé jedince, se kterými se svezou i všichni ostatní. Pokud už v sobě nepřekonáte to nutkání udělat si na snídani svačinku na kolo, dělejte to tak, aby vás nebylo vidět a nepřehánějte to. Za jedno jablko, nebo pár kousků sušeného ovoce v kapse na vás nikdo „přes prsty“ koukat nebude, ale pokud chodíte na snídani pravidelně s prázdným batůžkem a odcházíte s plným, je to mírně řečeno trapné a ostudné a to nejen pro vás, ale i všechny ostatní s vámi stolující kamarády. A pokud si myslíte, že to obsluha restaurace přehlédne, nebuďte naivní. Je to profík v oboru a vidí víc, než si dokážete představit. Pokud něco potřebujete například odnést nemocnému kamarádovi na pokoj, stačí o tom obsluze říct, rádi vám s tím ještě pomohou.
 
Takže ať vám na soustředění chutná, ale jak se říká, všeho s mírou :-)
 
M.M.