Činnost srdce je řízena a ovládána především vegetativním nervovým systémem, z čehož je jasné, že srdce bude citlivě reagovat na prakticky veškeré významnější změny v organismu.

 

 

 

 

 

Nepůjde tedy jen o zvýšenou pohybovou aktivitu, jak se většina sportovců domnívá, ale také další, se sportem na první pohled nesouvisející, nebo jen částečně související faktory, jako momentální stav psychiky (nervozita, stres), zdravotní stav (začínající, nebo již probíhající nemoc), celkový stav organismu (akutní nebo dlouhodobá únava) apod.
 
 
 
 
 
Při pohybové aktivitě je to potom také celá řada dalších faktorů, na něž srdce citlivě reaguje. Jde například o teplotu a vlhkost vzduchu, nadmořskou výšku, stav energetických zásob (souvisí s únavou), stav trénovanosti, ale také třeba kadence šlapání u cyklistů. Pro nás z toho plyne, že všechny tyto vlivy musíme brát při řízení tréninku do jisté míry v potaz a vše posuzovat v souvislostech. Ze záznamů TF se dá, zvláště pokud je máme s čím porovnávat, doslova číst a na patřičné změny musíme být schopní zavčasu reagovat. A to jak na ty pozitivní (nárůst výkonnosti apod.), tak na ty „negativní“(kumulující se únava, přicházející nemoc apod.
 
 
 
 
 
 
Jestliže nás v tréninku jako takovém zajímají především hodnoty TF na AEP, ANP a v maximu, a od nich odvozená jednotlivá tréninková pásma, jsou při posuzování stavu organismu důležité tyto parametry:
Klidová TF- nejnižších hodnot dosahuje během spánku a měříme ji po probuzení. Snižující se klidová TF ukazuje, dá se říci, na naši zlepšující se vytrvalost a trénovanost. U vytrvalců dosahují její hodnoty často i pod 40 tepů za minutu. Zvýšení klidové TF by pro nás mělo být signálem, že něco není zcela v pořádku. Běžně se tak stane po přesunu do vyšší nadmořské výšky (do doby než nastane aklimatizace), po cestování a změnách časových pásem, někdy i po běžné změně prostředí, na něž jsme zvyklí, nebo jen nedostatkem spánku. Pokud ale nejde o žádnou z výše popsaných, nebo podobných příčin, může jít o zvyšující se únavu (následkem tréninku), nebo třeba přicházející nemoc. Ještě větší vypovídající hodnotu než samotná klidová TF má měření TF při některém z ortostatických testů. Ty už dnešní sportovci celkem hojně používají a jsou i součástí programů do PC k měřičům TF i součástí samotných měřičů.
 
 
 
 
 
 
Maximální TF - nejvyšší hodnota TF, kterou jsme schopni při maximální zátěži dosáhnout. U mládeže nejsou ničím neobvyklým ani hodnoty přes 200 tepů za minutu, s přibývajícím věkem a vzrůstající vytrvalostí tato hodnota postupně klesá. Pro nás je v posuzování asi nejdůležitější, na jaké úrovni, ve vztahu k maximální TF, jsme schopni dlouhodobě udržet náš výkon, a zda jsme vůbec schopni, vzhledem k aktuální únavě, přiblížit se při dané intenzitě této hodnotě. Nemožnost přiblížit se této hodnotě znamená přetrvávající dlouhodobou únavu, naopak přiblížení se při nižší intenzitě zátěže, než je u nás obvyklé, únavu krátkodobou.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
TF bezprostředně po zátěži - podle poklesu TF po skončení zátěže lze nejen posuzovat stav naší trénovanosti, ale také krásně rozpoznat kumulující se únavu. Rychlost poklesu samozřejmě nezávisí jen na stavu trénovanosti a únavy, ale také na intenzitě a délce zatížení. U tréninku úseků, nebo intervalů můžeme díky sledování poklesu TF nejen posoudit, kdy trénink ukončit, protože už by další zatěžování nemělo smysl a bylo spíše kontraproduktivní, ale také můžeme přímo řídit délku odpočinku mezi jednotlivými úseky, nebo jejich intenzitu. Možností je celá řada. Stejně tak je výborná možnost srovnání se stejnými, nebo podobnými tréninky z minulosti, předešlého období atd. Rychlý pokles TF po zatížení všeobecně hovoří a výborných regeneračních schopnostech organismu.
 
 
 
 
 
 
Variabilita TF - srdce v klidu netepe, jak se většina domnívá, stále stejnou frekvencí. Vegetativní nervový systém, jenž určuje srdeční frekvenci, ji řídí (snižuje nebo zvyšuje) podle toho, zda převládá aktivní sympatikus, nebo naopak brzdící parasympatikus. Změna intervalů mezi jednotlivými srdečními stahy se nazývá variabilita srdeční frekvence. Vegetativním nervovým systémem je ovlivňováno nejen srdce, ale i další tělesné funkce, jako je třeba dýchání, tlak krve apod. Pro nás je podstatné, že variabilita srdeční frekvence u sportujícího člověka je mnohem vyšší, než u nesportujícího. Naopak variabilita klesá se zvyšujícím se zatížením, s věkem, s vysokým psychickým zatížením a s únavou - při nedostatečné regeneraci. Krátkodobé změny variability SF jsou zcela běžné a normální. Snížení variability po dobu několika následných dní je naopak jasným znamením nedostatečné regenerace, kumulující se únavy a přetížení. Pokud tento parametr neakceptujete a v tréninku nepolevíte, dojde s největší pravděpodobností k přetrénování. Dnešní měřiče TF už umějí variabilitu TF měřit a vyhodnotit, což může především vrcholovým sportovcům, ale nejen jim, jasně napovědět, kdy je potřeba v přípravě polevit.
 
 
 
 
Chtěl jsem se ještě dostat k dalším vlivům, jež ovlivňují naši TF, ale nechám to až na příští článek, abyste mohli informace z toho dnešního pořádně vstřebat a využít je ve vašem tréninkovém procesu.

 

M.M.