Jak jsme na tom výkonnostně už tedy po testech víme. Stejně tak si na základě testů dokážeme sami, nebo s pomocí trenéra určit, jaká jsou naše jednotlivá tréninková pásma a podle nich si celý trénink nastavit.

 

 

 

 

 

Ještě důležitější ale je, zaměřit se právě na ty oblasti, ve kterých máme největší nedostatky, nebo které jsou doslova naší slabinou, a tyto cíleným tréninkem odstranit, nebo alespoň eliminovat. Dosáhneme tím mnohem většího tréninkového efektu, než tréninkem zaměřeným na naše silné oblasti a ušetříme tak spoustu času a námahy, věnovaným jinak „prázdnému“, nic výrazně nezlepšujícímu tréninku.
Člověk nemusí být žádný „machr“ na to, aby poznal, že když má vysokou koncentraci laktátu už v začátku laktátové křivky, musí trénovat především základní vytrvalost nízkou intenzitou, na rozdíl od toho, kdo má tuto hodnotu jen kolem 1mmol/l, ale má naopak zase vysokou úroveň laktátu na hranici aerobního pásma (5mmol/l) apod. Stejně tak cyklistovi s výkonem 3W/kg na hranici ANP musí být jasné, že nemůže jezdit základní vytrvalost s kamarádem, který má tuto hodnotu 5W/kg, protože co by pro kamaráda byl odpovídající trénink základní vytrvalosti, to by pro něj byla intenzita na úrovni ANP (nebo může, ale jen po rovině a dokonale „zalezlej“ v háku)
 
 
 
 
 
Podle laktátové křivky jde krásně posoudit, jak na tom daný sportovec je s vytrvalostními parametry a u opakovaných testů také porovnat s minulou křivkou, jestli došlo k posunu výkonnosti. Křivka netrénovaných lidí je položena extrémně vlevo a vysoko, kdežto u špičkových vytrvalců je posunuta výrazně vpravo a položena níž. Krásně také posoudíme, jestli už jsou z nás typičtí vytrvalci, neschopní se pořádně „zakyselit“, s chabými schopnostmi v anaerobním pásmu, nebo stále ještě mladí „rychlíci“, schopní zlikvidovat jakýkoliv nástup a závod uzavřít drtivým finišem.
 
 
 
 
 
 
 
 
Typičtí maratónci a vyslovení vytrvalci postupem času a vzhledem k rokům tréninku postupně ztrácejí anaerobní schopnosti a do jejich pohybu se čím dál více zapojují pouze pomalá svalová vlákna. A to je hlavní důvod, proč postupně s věkem a tréninkem vytrvalosti ztrácíme rychlost a výbušnost, i když naše „vytrvalostní“ výkonnost roste. Proto už ve třiceti a více letech těžko překonáme naše osobní rekordy na 3 nebo 5km (pokud jsme tedy nezačali s tréninkem až v pokročilém věku), ale v maratonu jsme schopní se stále zlepšovat, nebo nevítězíme v kritériu plném nástupů a sprintů, ale prosazujeme se v dlouhých a náročných, nebo etapových závodech. To je také důvod, proč se i z nás krátkých triatlonistů, pokud chceme se sportováním na „slušné“ úrovni pokračovat, postupně stávají středotraťaři a Ironmani. Výbušnost je ta tam a nám nezbývá, než uvolnit místo mladším a přesunout se na tratě, kde se nejede až zase o tolik pomaleji, ale především se nenastupuje a tempo je rovnoměrnější.
Proto nerad vidím, když se mladí kluci chtějí stát v 17 letech Ironmany a začnou s tréninkem dlouhotraťařů, namísto toho, aby rozvíjeli svoje rychlostní a silové schopnosti na krátkých tratích. Jakmile je totiž jednou ztratí, už je nikdy nezískají zpět, nebo jen částečně a za vynaložení značně nepřiměřeného úsilí. To jsem ale od testů dost odbočil a dostal se do úplně jiné oblasti.
 
 
Pojďme si ale říci něco závěrem tohoto tématu. Je mezi námi stále hodně těch, kteří se sice snaží kopírovat nějaké tréninkové plány, které tu a tam někde na internetu najdou, nebo si zaplatí on-line trénink na některém z internetových tréninkových serverů a myslí si, že mají vyhráno. Je to sice lepší než trénovat něco úplně bez hlavy a paty, anebo každý den stále to samé, pořád se ale jedná jen o metodu pokus-omyl, která nemusí být vůbec efektivní. Bohužel, než na to člověk přijde, stojí to nejen spoustu úsilí, ale také času (a někdy i peněz), a pokud nemáme v úmyslu trénovat opravdu jen „pro radost“, měli bychom nejen trénovat, ale také u toho trošku myslet.
 
 
Absolvování zátěžových testů je nejjednodušší metoda, jak nejen zjistit výchozí stav naší trénovanosti, ale především jak si stanovit jednotlivá tréninková pásma, odhalit naše největší nedostatky a zaměřit se na ně, protože bez jejich odstranění se dopředu příliš neposuneme. Je třeba si uvědomit, že tyto testy jsou určeny nejen vrcholovým sportovcům, ale všem sportovcům, kteří to s přípravou myslí alespoň trochu vážně a především - kteří se chtějí zlepšovat.
 
 
Další chybou je testy sice absolvovat (mnohdy povinně, především u mladých sportovců v SCM, ale i ve spoustě oddílů), ale podívat se tak maximálně na W/kg v max. a na ANP, VO2max a hodit je doma do šuplíku. Bohužel se to stále děje a jsou to vyhozené peníze, které mohly někde jinde dobře posloužit. Pokud výsledkům sami nerozumíte a není vám schopen k nim podat dostatečné vysvětlení ani váš trenér (teď promlouvám především k mladým závodníkům), absolvujte je tam, kde vám poskytnou dostatek informací přímo v laboratoři testování a poradí, jak na základě výsledků upravit i trénink.
 
 
A ještě jedna velmi důležitá poznámka – výsledky testů berte vážně! Jsou to exaktně měřené veličiny, které „neokecáte“, jakkoli si můžete stokrát říkat, že podle vašich vlastních pocitů jste na tom jinak! NEJSTE!
Jen tak totiž neztratíte spoustu času tréninkem něčeho, co vůbec nepotřebujete a se sportem skončíte jen kvůli tomu, že si myslíte, že nemáte talent a za tu dřinu to nestojí, protože se nezlepšujete, jak byste si představovali. A to pořád mluvím jen o základním testování, kdežto součástí tréninku špičkových závodníků je celá řada testů v průběhu roku, v každém období přípravy. Nejde už většinou o testy laboratorní, ale venkovní, přímo na sportovištích, kterými se kontroluje účinnost tréninku a jeho odraz na sportovní výkonnosti, účinnost různých metod, výkonnost v určitých obdobích, načasování formy atd. Kolikrát k nim stačí stopky, případně laktátoměr, nebo u cyklistů měřič výkonu a zařízení na měření TF. Jinými testy se zase lehce a jednoduše posuzuje stav aktuální únavy, rychlost regenerace, zdravotní stav atd., ale o těchto testech až někdy později v článcích věnujících se oblasti přípravy a tréninku.
Takže, jak často slyším v nadsázce od Jirky Novotného, který sportovní testy provádí – Mít dvacet let a současné vědomosti, jsem mistr světa!“ A něco na tom bude:-)
 

 

M.M.