V druhé části článku o zátěžových testech jsme si popsali výhody laboratorních testů a k čemu nám výstupy z nich poslouží. V závěru jsme si potom prošli „předehrou“ testů, jakou bylo měření antropometrických parametrů, plicních parametrů, a laboratorním vyšetřením tělních tekutin.

 

 

 

 

 

A nyní už na nás čeká samostatné testování, které je u vytrvalostních sportovců, ale i sportovců obecně, zaměřeno na diagnostiku aerobních schopností a schopností a výkonnosti oběhového a dýchacího systému. Pro vrcholové sportovce je potom testování většinou rozšířeno o spirometrii a měření maximální spotřeby kyslíku a ventilačních parametrů. Tato měření ovšem vyžadují více personálu a především značně nákladné a citlivé vybavení laboratoře a já se jím v tomto článku nebudu podrobněji zabývat, jen se zmíním, o co se jedná.
 
 
 
 
 
Samotné testování probíhá podle druhu sportu, jemuž se sportovec věnuje, většinou na běhátku, nebo cyklistickém ergometru a vlivem postupně se zvyšující se rychlosti nebo zátěže v několika cyklech (minimem jsou 4, optimem 6, začátek na cca.75%max a postupně 80,85,90,95,100%max) až do zátěže maximální. Při testování je měřena rychlost (ta se zvyšuje například po 1km/hod.) nebo zátěž (zvyšuje se po 20-50W), tepová frekvence a laktát z krve testovaného, na jejichž základě se stanoví několik „výstupů“ měření, z nichž tím nejdůležitějším je laktátová křivka. Od té se totiž odvodí, ve vztahu koncentrace laktátu k tepové frekvenci, v jakém režimu náš organismus pracuje, určí se hodnoty prahů AEP a ANP, jejich vztah k maximální tepové frekvenci, vzdálenost těchto prahů od sebe a na základě těchto ukazatelů se potom stanoví jednotlivá tréninková pásma. Získání laktátové křivky je nejčastějším způsobem stanovení hranice mezi aerobním a anaerobním metabolismem (rozhodující jsou body zlomu koncentrace laktátu ve vztahu k tepové frekvenci).
 
 
 
 
Zopakujme si tedy základní měřené hodnoty a výstupy testování a zkusme si u nich říct, jak tyto naměřené hodnoty posuzovat.
 
 
 
 
Stanoví se aerobní (AEP) a anaerobní (ANP) práh - dvě stěžejní hodnoty určené z laktátové křivky, které nám jasně určují, v jakém energetickém režimu náš organismus pracuje, a které jsou výchozími body ke stanovení jednotlivých tréninkových pásem, podle kterých se bude řídit naše příprava.
 
 
 
 
 
 
Maximální dosažený výkon nebo rychlost - hovoří o naší výkonnosti v maximu a je jasným odrazem naší celkové výkonnosti v maximu a momentální připravenosti, rychlost se měří v km/hod, výkon ve wattech.
 
 
 
 
Výkon a rychlost na obou prazích AEP a ANP - pro vytrvalce ještě důležitější parametry než maximální dosažená rychlost nebo výkon, v rámci objektivního posouzení výkonnosti se přepočítává na výkon na kilogram tělesné hmotnosti, například excelentní cyklisté mají výkon na ANP vyšší než 6W/kg hmotnosti, slušní cyklisté přes 5W/kg.
 
 
 
 
Hladina laktátu ve vztahu k tepové frekvenci a oběma prahům a v maximu - křivka aerobního metabolismu by měla být na nízkých hodnotách laktátu pod úrovní 1,5mmol/l a začít stoupat by měla až ve druhé oblasti pásma, v oblasti ANP by laktátová úroveň dobrého vytrvalce stále ještě neměla překračovat koncentraci 3-4mmol/l, v maximu by měla dosáhnout alespoň 9mmol/l. Důležitá je ale také, a pro vytrvalce kde se střídají intenzity především, rychlost jeho odbourávání při snížení intenzity nebo skončení zátěže.
 

 
 
 

Maximální srdeční frekvence
- jako samostatná hodnota nijak limitující, u mladších sportovců jsou běžné i hodnoty přes 200 tepů, u starších vytrvalců už jsou maxima jen třeba na 170 tepech. Důležitější než samotná maximální TF je její vztah k hodnotě ANP (optimem je 89-93% maxima).
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Srdeční frekvence na úrovni obou prahů AEP a ANP - důležitý je hlavně jejich rozdíl, čím blíže u sebe tím lépe, ideální je rozdíl nižší než 20 tepů.
 
 
 
 
Maximální spotřeba kyslíku VO2max, maximální ventilace, dechová frekvence a dechový objem v maximu (rozšířené spiro měření) - nebudu, jak už jsem říkal, rozebírat podrobně, nejvíce posuzovaným a sledovaným parametrem je VO2max - maximální spotřeba kyslíku, jež vypovídá o schopnosti organismu využít svalům dodaný kyslík. Hodnota je do jisté míry dána geneticky a tréninkem se dá ovlivnit asi o 20%. Běžný člověk má tuto hodnotu asi 45ml/kg u muže a 35ml/kg u ženy, špičkový závodník potom nad 80ml/kg u mužů a nad 70ml/kg u žen. Každopádně s parametrem VO2max běžného člověka se nedá v žádném případě dosáhnout špičkových sportovních výkonů u rychlostně vytrvalostních sportů.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Srdeční frekvence, výkon a rychlost na úrovni „kritického“ pásma - nad kritickým pásmem už organismus nestačí odbourávat laktát a TF nadále stoupá a po určité době je podávaný výkon dále neudržitelný, tedy výkon v oblasti kritického pásma je časově limitovaný.
 
Pokles TF po ukončení testu - stejně jako u laktátu parametr vypovídající o stavu trénovanosti a regeneračních schopnostech organismu, může být ale do značné míry ovlivněn déletrvající únavou apod.
 
 
 
 
Ale zdaleka ne jen o těchto věcech výsledky testů a laktátová křivka vypovídají.
Jak jsme na tom, už tedy po vyhodnocení výsledků přibližně víme. Jak toho využít v praxi, to znamená především v tréninku? Tak o tom příště, v poslední, čtvrté části článku o této problematice.
 

 

M.M.