V běžném režimu to připadá v úvahu jen u profesionálních sportovců, nebo těch, kteří už mají „vyděláno“ a v podstatě jsou téměř profesionály, aniž by si to uvědomovali. U ostatních je tato možnost reálná snad jen o víkendu, a nebo na soustředěních. (můj současný případ).

 

 

 

 

 

 

Když jsem byl ještě před mnoha lety čistokrevným profesionálem, v podstatě jsem jen trénoval, jedl a spal. Tedy zjednodušeně řečeno, neboť cestování, aktivní regenerace a různé doprovodné činnosti také zabíraly dost času. Spánek, nebo minimálně ležení bylo na programu nejen v noci, ale i po každé tréninkové fázi, často minimálně dvakrát denně v průběhu dne, prostě při každé příležitosti.
 
 
 
Co je ale důležité zmínit, je samotná délka spánku přes den. Zatímco krátký spánek v průběhu dne v délce kratší než jedna hodina vás krásně připraví na další činnost a s regenerací pomůže (především psychicky a v rámci svalové inervace), spánek delší vás spíše utlumí a k dalšímu tréninku už se často ani nedostanete, protože vaše probírání-se je mnohdy delší, než zbývající délka dne.
 
Už nějaký ten rok závidím všem těm, kteří si po ranním plavání jdou na chvíli lehnout a plní sil se poté věnují práci, nebo dalšímu tréninku. Když se zadaří, užívám si podobné privilegium alespoň o víkendu a celý rok se v podstatě těším na jarní soustředění týmu, kde si i když v pozici trenéra, užiju spánku přes den do sytosti. A protože toto období právě nastane, napadlo mně i téma tohoto článku.
 
Nutno ovšem říci, že i tato záležitost je značně individuální a jsou sportovci, kteří ve dne prostě neusnou, ač se o to společně s ostatními třeba na soustředění snaží a, nebo je spánek přes den spíše „umrtví“ a rozleží se v nich únava, než jim pomůže. A potom jsou i takoví, kteří ve dne prostě spát nemohou, protože by v noci jen koukali do stropu a nemohli „zabrat“.
 
 
Co se mně osobně týká, snažím se spánkem nejen odpočinout při každé příležitosti, ale překonat jím i veškeré cestování a přesuny, samozřejmě v situaci, že nesedím za volantem. Mnohdy doslova cíleně a na úkor běžných biorytmů, takže je občas nutné spánku trošku pomoci. Nepoužívám ale klasické prášky na spaní, ale raději osvědčenou plzničku. A když není k mání, nebo v odpovídající teplotě, nepohrdnu i jinou značkou:-)Upozorňuji však na to, že kdo není i v tomto ohledu trénovaný, sice rychle a zaručeně usne, ale díky volání přírody se stejně rychle vzbudí. Naštěstí je v letadlech a dnes už i lepších autobusech, řešení a kamarád u volantu vám také zajisté rád zastaví. Hluboký spánek je ale nenávratně pryč :-)
 
 
 
 
 
 
Když už jsem u toho cestování a spánku, mnohdy je po dlouhé a únavné cestě mnohem vhodnější a hlavně účelnější si jít na chvíli zdřímnout, než hned vyrazit na trénink, který mít valný význam stejně nebude a většinou jen únavu prohloubí. Než se tedy po cestě vrhnete na montování kola, zalezte na chvíli do postele. Přílišná aktivita někdy škodí:-)
To samé se týká i posledního dne na soustředění, nebo před nějakým náročnějším přesunem, třeba na závody ve vzdálenějších destinacích. Není potřeba za poslední den zvládnout v tréninku co nejvíc a na cestu se vydat ve stavu totální únavy s myšlenkou, že si při cestě odpočineme. Opak je pravdou. Regenerace je při cestování výrazně snížená a únava se v nás jen „rozleží“.
 
Každý tedy musí přijít sám na to, jak a v jaké míře mu spánek přes den v rámci regenerace sedí a přihlédnout samozřejmě i ke svým reálným možnostem. Krátkým „šlofíčkem“ v průběhu dne mezi dvěma tréninkovými fázemi, nebo po nějaké náročnější, určitě nic nepokazíte.