Po všech stránkách rekordní MS na Havaji je za námi

 

 

 

 

 

 

Abych se přiznal, moc jsem si ho letos neužil a původně ho nechtěl do brzkých ranních hodin ani sledovat, ale nakonec mi to stejně nedalo. Ne proto, že by mně triatlon přestal zajímat, ale proto, že jsem si tak šikovně „hnul“ se zády, že i sezení je doslova problém. I tak jsem musel chvíli po půlnoci s počítačem do postele, takže jsem se o nějaký podrobný report o průběhu závodu ani nepokoušel a jen se díval, jak padá rekord za rekordem.

Už když začal on-line přenos závodu, tak jsem tušil, že se něco děje. V Koně mokro, vítr fouká opačným směrem a zatímco se v Koně postupně vyjasňuje, směrem k Hawi na obloze zataženo. Většinou to bývá zcela obráceně. Nad Konou zataženo a čím blíže k Hawi, tím nesnesitelnější žár slunce.

Nebylo to ale jen počasí, které přispělo k tak rychlým časům. V Profi kategorii se od začátku netaktizovalo a ihned se jelo, takže i skvělí cyklisté a horší plavci vůbec neměli šanci se dostat do přední skupiny, která uháněla s větrem v zádech bezmála šedesátkou.

V čele profíků asi desítka favoritů, mezi kterými se má rozhodnout. A protože je tam i několik skvělých běžců, především Gomez a Lange, trhají nejlepší cyklisté i tuto skupinku a zkouší to ve velmi příznivých klimatických podmínkách samostatně.

Jenomže lišák Lange tam má týmového parťáka ze stejného týmu a ten se pro něj obětuje a diktuje tempo skupinky pronásledovatelů tak, aby se Lange moc „nevystřílel“ a neztratil na čelo mnoho. Lišák Gomez to dobře ví a vidí jejich spolupráci a tak ani on nehýří aktivitou a čeká na běh.

Už před polovinou cyklistiky je jasné, že budou padat traťové rekordy, protože takto rychle se nikdy nejelo a ani na cestě zpět nehrozí obávaný vítr mumuku.

U žen má největší favoritka Ryf po plavání zásek asi 15min, což by v mužském poli znamenalo konec beznadějného závodu. Ne však v ženách a ne u Ryf, která na kole atakuje s větrem v zádech mužské cyklistické traťové rekordy let předchozích.

Na běhu je brzo jasno. Lange se sice chvíli „oklepává“ z výkonu co musel podat na kole za jeho týmovým parťákem, který diktoval tempo skupiny, ale po chvíli se rozbíhá a rychle smazává náskok cyklistických rychlíků. Největší nebezpečí mu ale hrozí zezadu od Gomeze, který běží s nepatrným odstupem a jen čeká na nějakou krizi Langeho. Ta ale nakonec přichází u něj a tak k přímému souboji, na který jsem se moc těšil, ani nedojde. Potom už Němci nic nebrání v cestě za vítězstvím a ten bojuje jen s časem. Od začátku běhu je jasné, že padne osmihodinová hranice. A je i jasné, že padne i rekordní čas u žen a nejspíše hranice 8:30, což se nakonec Švýcarce podařilo.

Co se týká našich závodníků, stíhal jsem se průběžně dívat jen, jak si vede Petr Soukup a i když podal velmi solidní výkon, rozhodně spokojen nebude. Chlácholit se sice může dosaženým časem 8:42, ale jeho prioritou bylo vítězství ve své věkové kategorii, které měl loni na dosah a letos dost daleko.

Při času které zajel na kole (4:39) jsem se jen pousmál, protože reálně má asi na 5:15. Ony ty skupiny hobbíků prostě s větrem v zádech letí skoro rychleji, než profíci. Detaily se nechci zabývat, aby to nevyznělo, že se nemůžu vyrovnat s tím, že jel na Havaji někdo z Čechů rychleji než já. Petr potom i slušně zaběhl, ale nebylo to pod tři hodiny, což by potřeboval a na co určitě má. Takže Petrovi

gratulace k solidnímu výkonu a rýpavá poznámka na jeho adresu, že pokud chce překonat můj čas, musí se nominovat jako profík a jet podle jejich pravidel. Petr ale na druhou stranu stojí pevně na zemi a ví, jaké jsou jeho možnosti a limity a že v kategorii profíků není snadné se na Havaj vůbec dostat (o to se pokouší naše současná jednička v dlouhém triatlonu Tomáš Řenč) a kdo by taky psychicky dával fakt, že by ho na kole dojelo a předjelo několik ženJ

Pokud někdo nevěří mým slovům a rozdílnosti závodu profíků a věkových skupin a o dvou naprosto neporovnatelných závodech jak z hlediska pravidel cyklistické části, tak z hlediska posuzování prohřešků rozhodčími (je přeci v zájmu pořadatelů, aby hobbíci za rok přijeli znovu), tak se zeptejte kohokoli, kdo na závodě Challenge nebo Iromnan v profi kategorii startoval. Na kole jedete většinu cyklistiky sami nebo s jedním či dvěma parťáky a s odstupem, který nekompromisně sledují rozhodčí. Ve věkové skupině většinou jen přestupujete ze skupiny do skupiny, podle toho jak se sjíždějí a dojíždějí a pokud chcete jet „poctivě“, tak jen sledujete, jak vás ty balíky předjíždějí a nic s tím nenaděláte. To je prostě realita.

A pokud chcete ještě jasnější důkaz, tak mi ten výlet na Havaj zaplaťte (samozřejmě i s rodinou a dostatečnou aklimatizací) a já vám to i ve svém pokročilém věku po tom co trochu zhubnu a absolvuji pár tréninků, předvedu. Nebudu tvrdit, že překonání nějakého konkrétního času, protože kdo ví, jaké budou ten rok podmínky, ale po kole dojedu v popředí kategorie věkových skupin a značně odpočatější než v letech, kdy jsem musel jet kolo za své.

Dnes se konečně podívám, jak jeli ostatní Češi, ale myslím, že pokud někomu z nich závod doslova nesednul, tak dali všichni svoje rekordní časy a byli a byli až překvapeni. Každopádně gratulace každému, kdo závod dokončil a kdo své dosavadní maximum při své opakované účasti na tomto závodě posunul. Mně se to tenkrát v roce 2008 při své druhé účasti nepodařilo a i když jsem svůj výkon stlačil pod 9hod., nemohl jsem být úplně spokojen, ale byl. Po zdravotních problémech které závodu předcházely, jsem totiž v samotném závodě překonal sám sebe.

Podrobnější komentář k vývoji závodu snad zase za rok, až se u sledování závodu nebudu muset válet v posteli :-)

M.M.