Skoro by se dalo říct, že v aerodynamice a tuhosti rámů a dokonalosti komponentů, už prakticky není kam jít a kam dále ji posouvat.
 
 
 
 
 

 

 

 

 

 

 

 

Nezbývá tedy, než se věnovat doslova maličkostem. Jedinou výraznější změnou na většině špičkových rámů je snaha o co největší zkrácení a snížení zadní stavby a intedrace přední brzdy přímo do vidlice a zadní přímo do rámu, nebo její situování do spodní části rámů s dodatečnou kapotáží. Toto vylepšení u zadní brzdy je dost potřeba, protože řešení u minulé generace rámů většinou vyžadovalo zvláštní konstrukci brzdy, nebo brzdu jiné sady komponentů, kterými bylo kolo osazeno, protože ta „originální“ by prostě a jednoduše na jedné straně drhla o ráfek.
Patrná je čím dál větší integrace komponentů jako je představec přímo do rámu a kompletace rámu s originálními řídítky a hrazdou, do které jsou zakomponovány jak pitné, tak občerstvovací komponenty pro gely a další sportovní výživu. Ona vůbec integrace pitných systémů přímo do rámu je asi nejviditelnější změnou u aktuální kolekce téměř všech výrobců.
 
Výhody: nic vám nezavazí, nic se neklepe a tolik nevibruje, o nic se neodřete, nic složitě neupevňujete a nenastavujete. Samozřejmě o něco lepší je i aerodynamika, ale ta je myslím ve výsledku dost zanedbatelná.
 
 
Nevýhody: horší čištění pitných systémů, složitější složení kola pro přepravu a především díky integraci představce i hrazdy s řídítky, mnohem menší a omezenější možnost nastavení. To je problém především pro triatlon, kde posed nemůže být tolik agresivní a měl by být více pohodlný kvůli délce cyklistické části i následnému běhu.
 
 
Co se týká dalších věcí, je patrná především elektronika v případě nejvyšších modelů daných značek a ústup od experimentů s extra vysokými karbonovými ráfky.
Standardem z hlediska aerodynamiky se staly ráfky výšky 60mm v převážně plášťové variantě a to buď celokarbonové u nejvyšších modelů, nebo karbonové s hliníkovou plochou. Samozřejmě u nižších modelů jsou v kolech zcela obyčejná a velmi levná zapletená kola, aby cena byla přijatelná a akceptovatelná, protože cena samotných rámů špičkových firem atakuje 200tis.
 
 
 
Vsadit na levnější karbonová kola se prostě nedá, protože by díky nižší tuhosti doslova drhly o rám nebo brzdy. K 60mm kolům už potom stačí pořídit si disk a máte výbavu pro prakticky jakýkoliv profil cyklistické trati. Pomineme-li tedy extrémně kopcovitou, nebo velmi větrnou, kde mnozí s úspěchem volí celokarbonové ráfky výšky 40mm a to minimálně vepředu.
 
 
O cenách těchto kol už jsem psal v nedávno zveřejněném článku a asi nebude dlouho trvat, kdy se cena těch nejvyšších modelů vyhlášených značek přiblíží hranici půl milionu korun. Už nyní k tomu není příliš daleko a trend je jasný.
M.M.