Klimatické podmínky-vysoká teplota a vysoká vlhkost vzduchu jsou asi tím, co dělá havajský závod jedním z nejtěžších ironmanů na naší planetě. A je to hned skloubení několika extrémů v průběhu kola i běhu.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Zatímco u pobřeží panuje obrovská vlhkost vzduchu, kdy se pot prakticky neodpařuje a tělo máme možnost chladit jen ledem a poléváním studenou vodou, výše v lávových polích sice vlhkost ustupuje, ale o to více stoupá teplota a doslova od rozpálené silnice sálající vzduch, vás dokáže doslova zabít.
 
 
 
 
 
 
 
Vítr-pověstný vítr mumuku vás dokáže zpomalit natolik, že při jízdě z kopce držíte sotva dvacetikilometrovou rychlost, nebo při jeho foukání z boku dosahujete na kole náklonu, který se téměř vymyká fyzikálním zákonům ve smyslu a snaze udržet se na silnici. A když se přidá nárazový vítr a to zejména při sjezdu z Hawi zpět k pobřeží, jde doslova o život a do triatlonových nástavců si troufne zalehnout opravdu jen pár profíků.
 
 
 
 
Kopce-i když trať svým převýšením odpovídá spíše rovinatějšímu závodu, pravý opak je pravdou. Na trati je několik kratších a jedno delší a velmi nenápadné stoupání, které vezmou mnoho sil. Speciálně u kategorie profíků jsou tyto pasáže extrémně náročné, protože zde nastává „cukatura“ ve snaze rozdělit had cyklistů, která vás nutí často jet doslova nad své možnosti, pokud nechcete odpadnout a zbytek cyklistické části absolvovat sám. Tyto náhlé změny tempa samozřejmě nenahrávají rychlým časům u profíků a troufám si tvrdit, že kdyby se jelo rovnoměrně, je již hranice osmi hodin dávno překonána. Málo komu ale po této dělbě skupiny zbyde dost energie na závěrečnou běžeckou část.
 
 
 
 
Vlny-i když je voda teplá a moře většinou přívětivé, problémem jsou v některých letech dlouhé a houpavé vlny, které sice nenarušují vaše plavání, ale přibližováním se a následným vzdalováním ode dna oceánu, zrovna nesvědčí vašemu žaludku. A když se to opakuje hodinu, přidá se slaná voda a možnost se i neplánovaně napít, může být na problém zaděláno.
 
 
 
 
Konkurence-na žádném jiném závodě v Triatlonu se nesejde taková konkurence, jako právě tady. A odpovídá tomu i atmosféra, značná nervozita, nevraživost některých soupeřů, mediální tlak a mnohé další okolnosti, které je potřeba brát v potaz.
Sluníčko-jindy vítané a vyhledávané, tady doslova spalující a ničivé. Kdo se dostatečně nenamaže, pocítí jeho sílu už před závodem. Sám mám velmi negativní zkušenost z roku 2008, kdy jsem se díky vyvolané sluneční alergii málem ani nepostavil na start závodu.
 
 
 
 
Hrozba defektů-není to sice tak akutní jako u závodu Xterra na Maui, ale i lávové silnice na největším havajském ostrově jsou zvláště poblíž krajnic dost zrádné a proříznout plášť nebo galusku o ostré lávové kamínky není žádný velký problém. Naštěstí má většina závodníků minimálně jednu rezervu a i servis pořadatelů se v této oblasti značně zlepšil.
 
 
 
Není to zdaleka kompletní výčet toho, co dělá z tohoto závodu jeden z nejtěžších závodů na světě, ale jako nastínění místních podmínek by to snad mohlo stačit k tomu, aby nikdo z vás, účastníků závodu, tento nepodcenil a byl připraven na nejhoršíJ

M.M.