Není to zase tak dávno, kdy tento bezesporu pro triatlonisty ikonický závod a často vrchol sportovní kariéry, absolvovali první „průkopníci“ z řad Českých triatlonistů.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Letos by měl počet startujících a dokončivších Čechů překročit hranici 100 účastníků. Není to mnoho, v porovnání se zeměmi jako je třeba Německo, nebo domácí USA, ale není to ani málo v porovnání s rozlohou a vyspělostí podobnými zeměmi, jako je ĆR.
Osobně mám největší radost asi z toho, že i ČTA se více otevřela stále více populárnímu střednímu a dlouhému triatlonu a pochopila jejich důležitost. Dá se skoro říci, že by po na dotacích závislé éře olympijského triatlonu, mohl nastat doslova průlom ve vnímání a podpoře stále populárnějších středních a dlouhých distancí. Mnohé tomu nasvědčuje a i já mám snahu tento vývoj podpořit.
 
 
 
 
 
Vraťme se ale k Havaji. Nebudu vzpomínat na ty úplně první starty našich závodníků a doslova průkopníků tohoto sportu u nás, protože o tom již bylo mnohé napsáno. Za připomenutí ale určitě stojí jména „legend“ domácího triatlonového sportu, jako byli Tomáš Kočař, Martin Dvořák, Standa Bartůšek (i s kdysi profláknutou aférou startu na vyjetý slot někoho jiného), Michal Piloušek, Petr Polanský, Míra vraštil, Jarda Hýzl, nebo naše „esa“ v kategorii profíků, jako Honza Řehula, Filip Ospalý a co do umístění asi hlavně naše zástupkyně ženského pohlaví, i když „Češky“ jen (nebo už jen) původem.
 
 
 
Na letošní Havaji jsem nejvíce zvědav na Zbyňka Švehlu a jeho snahu pokořit nejvyšší horu souostroví. Sám jsem se tam jednou na kole vypravil a můžu jen konstatovat, že je to nadlidský výkon i pro „zdravého“ sportovce. Zbyňkovi jsme se trošku pokusili vyjít vstříc s aklimatizací na ne zrovna zanedbatelnou nadmořskou výškou, kterou musí při svém pokusu dobýt vrchol dosáhnout a snad mu to bude ku prospěchu. Každopádně mu držím palce a přeji zdolání další významné mety v jeho bohaté sportovní kariéře.
 
 
 
Z domácích závodníků Ironmana jsem nejvíce zvědav na dvě jména. Jsou jimi Honza Štrangmuller a Petr Soukup. Prvně jmenovaný už má dva významné „zářezy“ z tohoto závodu a po letech se vrací na místo činu v dost odlišné situaci a asi i s jinými cíli. Když jsem ho naposledy viděl na Ironmanu v Otrokovicích, skoro jsem si říkal, jestli si účast nakonec nerozmyslí. Honza je ale bojovník a určitě se na extrémně náročné podmínky závodu připravil lépe, než na neplánovanou „výheň“ již zmiňovaného domácího mistráku.
 
 
Petr Soukup je určitě v životní formě a dokonce avizuje překonání mého rekordního času z Havaje. Petrovi to samozřejmě přeji a za ideální konstalace by se mu to mohlo i podařit. Nutno ale poznamenat, že k reálnému srovnání by mohlo dojít jen za situace, kdy by startoval v kategorii profíků a nikoliv v jeho věkové skupině. Jde totiž o dva zcela odlišné závody s naprosto odlišnými pravidly a podmínkami. Jiné draftové zóny, jiná koncentrace závodníků, značně benevolentnější přístup rozhodčích, možnost volit rovnoměrné tempo, to je jen několik z aspektů, které dělají závod věkových skupin značně odlišným od závodu profesionálů. Už v minulosti a hned dvakrát atakoval v přímém souboji v daný rok tehdy nadějný Jakub Chmelíček našeho matadora Petra Vabrouška právě na tomto závodě, avšak v naprosto odlišných podmínkách a i když se mu to nakonec nepodařilo, měl k tomu velice blízko. Pokud by se ale porovnala jejich reálná výkonnost, nebo startoval Kuba v kategorii profi, neměl by proti Petrovi žádnou šanci. Takže Petře, do závodu držím palce a doufám, že to nebude smolné jako loni a rezerva vůbec nebude potřeba k tomu, abys zvítězil ve své věkové kategorii. Příští rok ale naplánuj start v kategorii profíků, abys mohl vymazat můj čas :-)
 
 
Na závod samotný se samozřejmě hrozně těším. A i když ho neuvidím v „reálu“, určitě vydržím až do brzkých ranních hodin, alespoň u monitoru počítače.

Nemám sice „motivaci“ jako v letech předchozích, kdy na Havaji závodil některý (nebo hned několik) z mých svěřenců, které připravuji, ale i tak si tento ročník určitě vychutnám a snad v roce následném zase budu sledovat a držet palce někomu, na jehož přípravě se podílím. 

M.M.