Zásadně platí, že nejlépe lze posoudit úroveň a výkonnost našich závodníků právě na domácích podnicích s mezinárodní účastí.

 

 

 

 

 

 

Na startu je totiž jistota prakticky kompletní domácí špičky a k tomu, v případě EP, i slušná zahraniční konkurence. EP v Táboře toho byl důkazem. Bohužel pro nás závod mnoho pozitiv nepřinesl. Nemyslím organizaci závodu a závod samotný, který je myslím na velice solidní úrovni a srovnatelný se závody podobného typu v jiných zemích. Myslím co do výkonnosti našich závodníků a výhledu do budoucna. Něco je evidentně špatně a bude asi trvat dlouho, než se to změní (pokud vůbec).

Snad s výjimkou Simony Šimůnkové, která si jako jedna z mála uvědomuje důležitost startů v kvalitně obsazených závodech a má pro to i dostatečnou podporu, bylo umístění našich ostatních děvčat v porovnání se zahraniční konkurence spíše podprůměrné a u kluků průměrné. Kdo ale není schopen závodit se špičkou už ve věku juniorském, těžko jí bude stačit mezi seniory. Spíše naopak.

Samozřejmě se přiznám, že už tak detailně nesleduji dorostenecké a juniorské kategorie, jako dospělé závodníky na středních a dlouhých tratích, ale určitý přehled mám a domácí závod v Táboře je dostatečně vypovídající.

V „dospělé“ kategorii na sprinterských distancích jasně dominovali Rusové, kteří zde ladí na OH. Určitě to bylo zpestření a „vystřízlivění“ z přeceňované úrovně domácí scény. Honza Čelůstka, Franta Linduška i Tereza Zimovjanová jsou bezesporu velmi kvalitní závodníci, ale svět je ještě mnohem dál.

Nezbývá než držet palce a snad se i trošku modlit, aby Vendula na OH předvedla něco podobného, co se podařilo Honzovi v Sydney. Výkonnost na to má a obětovala tomu myslím maximum. Jenže OH je OH a stačí nezaplavat a je po nadějích. Moc bych si přál, aby jí to vyšlo a následně bych si stejně moc přál, aby toho dokázala ČTA využít ve prospěch tohoto krásného sportu, tak jako se to daří u biatlonu, veslování, moderního pětiboje, nebo třeba veslování a kanoistiky. A na Slovensku není lepší případ než cyklistika a její fenomén Sagan. Po bronzu Honzy se právě tohle moc nepovedlo, což je škoda.

Bohužel to ale bude spíše zbožné přání, než realita.

M.M.