Je vám asi všem jasné, že tady nebudu popisovat celoroční přípravu na Ironmana, ale spíše úkony a činnosti, které jsou typické pro několik málo předzávodních dní a na které byste neměli zapomenout.
 
 
 
 
 
 
 
Tentokrát už vynechám záležitosti spojené s registrací a přípravou materiálu na závod, o kterých jsem psal v předchozích dílech. Také závěrečný trénink zmíním jen okrajově, protože jde o záležitost značně individuální a navazující na předchozí dlouhodobou přípravu i vaše osobní zkušenosti.
 
Zatímco u krátkého triatlonu se závěrečná příprava odehrává vcelku jednoduše a bez „ladění“ na konkrétní závod zahrnuje většinou den volna dva dny před závodem s následným „rozjetím“ den před závodem a předzávodním rozcvičením v den závodu, je příprava na IM obvykle komplikovanější a spojená s dalšími činnostmi. Obecně se dá ale říci, že závěrečným týdnem před Ironmanem se dá více pokazit, a to doslova, než získat.
 
 
 
Většina hobíků vtažená do atmosféry závodu se vyzávodí ještě dříve, než samotný závod začne. Na společných trénincích při prohlídce tratí totiž potkávají desítky svých soupeřů, a ve snaze porovnat se s nimi, nebo dohnat to málo, co v přípravě zanedbali, zvednou objem i intenzitu tréninků v předzávodním týdnu do výšin nevídaných. A euforie a nadšení (nikoli Redbull) jim dodá křídla. A tak zatímco „profíci“ leží na gauči a doplňují energii, oni závěrečný týden závodí a závodí. Je to opravdu snadné, nechat se strhnout atmosférou velkých závodů a často se tak děje i u již zkušenějších závodníků. I ti rozumnější (co se tréninku týká) ale chtějí vidět „všechno“ a tak tráví hodiny na expu a v místě závodu, namísto toho, aby odpočívali doslova s nohama nahoře.
Spousta dalších si zase pokazí závod nevyzkoušenou superkompenzací energetických zásob organismu, a ve snaze naskládat do svalů a jater co nejvíce glykogenu, dosáhnou ne zrovna vhodných zažívacích obtíží a dehydratace s tím spojené. Přitom namísto experimentu by stačilo společně s odpočinkem zvýšit v posledních dnech příjem uhlohydrátů v jídle, nebo použít potravinový doplněk na této bázi. Stejně tak se to dá přehnat i se „zasolováním“ organismu v teplejších destinacích, nebo se suplementací, kterou nemáte vyzkoušenou. Mít v pořádku zažívání je pro dlouhý triatlon důležitější, než by se mohlo zdát. O konkrétní předzávodní suplementaci už jsem na svém webu psal.
 
 
Tady jen obecně - zvýšit energetický příjem v posledních dnech před závodem s dominantním zastoupením sacharidů (hlavně složitějších), vynecháním potravin s převahou nasycených mastných kyselin a s velkým obsahem vlákniny, zvýšený příjem tekutin a cílená suplementace. Především volte osvědčená jídla a vyhněte se experimentům a místním specialitám.
 
 
 
To samé bude platit i o předzávodní snídani - lehce stravitelné uhlohydráty v dostatečném předstihu od závodu. Kdo má s trávením problémy, pomohou trávící enzymy (např. orenzym, z přírodních věcí ananas apod.) V kratším odstupu od závodu potom už jen speciální výživa.
 
 
 
K dalším „předzávodním rituálům“ triatlonistů potom patří holení nohou(především kvůli riziku pádu na kole a hojení odřenin, částečně estetické hledisko), stříhání nehtů na nohou (zabráníte slezení nehtů po závodě) a rukou (nepoškodíte neopren), broušení kůže na patách u lidí s ostrými patami a s náchylností ke tvorbě puchýřů a spousta individuálních zvyklostí ve formě předzávodních masáží, natírání olejíčky až po různé meditace apod. Já bych namísto meditací doporučil spíše virtuální práci v depu po plavání i po kole.
 
 
 
 
 
Stěžejní a mnohdy komplikovaná bývá ráno doprava do místa závodu, přes spoustu uzavírek a úprav kvůli závodu samotnému. Dobře si naplánujte, pokud nejdete na start pěšky, kudy jet a kde zaparkovat a podle toho, v kolik hodin musíte na start vyrazit, abyste se nedostali do časového presu (vím, o čem mluvím/píšu :-).
 
 
Stejně tak si připravíme ranní oblečení podle místních podmínek (na většině závodů jsou rána chladná) a pomůcky pro plavání. Tady zase zvažte, kdy se závod startuje a jaká je viditelnost. Tmavé plavecké brýle za tmy nejsou právě optimální.
 
 
 
 
Nopak s aplikací opalovacího krému raději počkáme až po potisku startovními čísly pořadateli, jinak se může stát, že vaše mastná kůže popsat jednoduše nepůjde. Stejně důležité, jako natřít se opalovacím krémem v destinacích s intenzivním sluníčkem, je namazat si všechna místa, kde dochází ke tření speciálním krémem (bodyglide, gesos). Jde především o krk v oblasti styku s neoprenem, podpaží, intimní partie a třísla, prsní bradavky, oblast zipu pod dresem atd. S elektronickým čipem, pokud ho nechceme zapomenout, raději už spíme noc před závodem :-)
 
 
 
 
Dalšídůležitou věcí je rozehřátí a rozcvičení. U krátkého triatlonu je to věc naprosto nezbytná, u dlouhého se často stačíme zahřát přesunem do místa startu nebo krátkým rozplaváním a rozcvičením, protože intenzita závodu není tak velká a každý pohyb navíc je ztrátou energie. Pokud se před startem do vody nedostaneme a nemáme možnost si „usadit“ oblečený neopren, využijeme alespoň lahev s vodou, kterou si zlehka nalijeme do rukávů a nohavic neoprenu. Stejně tak můžeme vypláchnout naše předtím nasliněné plavecké brýle, aby se v průběhu plavecké části nemlžily. Je to lepší, než použití sprejů proti zamlžení, ze kterých akorát tak pálí oči, ale funkci stejně neplní.
 
 
Nervozita v předvečer startu je mnohdy taková, že ač jdeme zavčasu do postele, abychom něco naspali, hledíme jen tupě do stropu a usnout nemůžeme. Já to řeším po svém - pivem, ale doporučuji jen těm, kdo to mají odzkoušené a ráno jsou v pohodě. Nikdo asi nechce závodit s bolavou hlavou. Prášek na spaní ale určitě nepoužívejte, utlumí vás na delší dobu.
 
 
 
Práci v depu a jednotlivé disciplíny triatlonu si probereme v dalších dílech.
 
M.M.