Se sportovní elektronikou jako takovou jsem dlouho váhal. Jednak je v této oblasti vždy přetlak nabídky mnoha firem a jednak v době kdy jsem značku získal, jasně dominovala Finská značka Polar a na svět se začal ráznými kroky prokousávat Garmin, který je dnes jasnou jedničkou daného odvětví v té vyšší kategorii.

Tento článek jsem napsal sice pro jeden z tuzemských sportovních časopisů a určen je především běžcům, ale uveřejním ho i na svých stránkách, kde se jednak vejde celý a jednak pojednává o problematice, která vás určitě bude zajímat, neboť málo kdo neměl s nějakou tou křečí během své sportovní kariéry zkušenost.

Ti, kdo koukají jen na cenu, ať jedou raději jinam. Nejlevnější rozhodně nebudeme a ani nechceme. Chceme být nejpřínosnější.

I když znám spoustu podrobností a okolností, nic to nemění na samotném faktu, že s terénním triatlonem s mezinárodní úrovní a „českým pohárem“ v této disciplíně, je u nás prozatím konec.

 Dnes už snad není nikdo, především u sportu jako je moderním technologiím nakloněný triatlon, kdo by nepoužíval minimálně cyklocomputer na kole a klasický jednoduchý sporttester (měřič tepové frekvence) při běhu a potažmo i na kole.

 Po pravdě řečeno, je to čím dál složitější. Najatraktivnější závody bývají vyprodány jen pár minut po spuštění registrace a nezbývá než vyplnit si předem přihlášku a doslova ji „odkliknout“ v momentě spuštění registrace,

 Kde jsou ty časy, kdy se zdálo skoro neuvěřitelné, že časovkový speciál, nebo silnička nejvyššího modelu renomovaných značek, atakovala hranici 200 tisíc.